Tyjo. Utíká to fakt rychle. Vlastně už to jsou 3 a půl měsíce.
Uaaa, kde začít. No, asi začnu městem samotným. Londýn je skvělej. Teda asi k němu necítím takovou lásku, jakou jsem cítila k Madridu, dost možná proto, že tu je mnohem míň sluníčka než v Madridu a celkově mě štve doprava v Londýně a neustálé dojíždění - ať jedu kamkoli, zabere mi to 30 minut, obvykle spíše 40. Ale zase se mi líbí ta rozmanitost lidí, každý den je tu x různých kulturních akcí, potkáváte tu lidi z celého světa a ve veganksých sekcích můžete najít třeba veganskej sheperds pie, ou jé. A taky máte v podvědomí to, že tu můžete být čímkoli. A co se kreativního průmyslu týče, máte tu spoustu možností. Jen si na ně musíte udělat čas, a začít je využívat, žejo, Johano.
Škola je skvělá. Vážně. Nějaký lidi trochu remcají, ale podle mě vůbec nemaj důvod. Jako ok, má to svý mouchy, třeba na workshopech by nás mělo být místo dvaceti deset. Kempus školy už by mohl bejt v nové budově na západě a ne rozfrcanej všude po Londýně a s tím, že můj kampus je nejvíc na západě, v nejmíň kreativní části Londýna, v tzv. Ovčákově Křoví (přesně přeloženej název "Sheperds Bush"). Taky mě štve, že v bufetu na mě často nezbyde veganská porce. A pak ten bookovací systém studií, oh my god. So annoying. Co se ale týče těch důležitých věcí, to co si z hodin a workshopů odnáším, to co se si odnáším z poznávání nových super talentovaných a open minded lidí a to, co získávám z možnosti využívání "facilities" mé univerzity, test shootů a samostatného studia mimo hodiny? I love it!
Momentálně pracuji na projektu Radical Beauty, který odevzdávám na začátku února. Musíme přijít s vlastním tématem odpovídajícímu zadání, sepsat research journal, reflective summary a odevzdat sérii 12 fotek vycházejících z našeho researche. Dokonce se mi líbí i to, že jsem ve škole jen jednou týdně od rána do večera, raději než mít školu every day, protože mám pak víc času na své osobní projekty a co si budem, fotit se z přednášek stejně nenaučíte. Na každé hodině máme talk od externistů, dokonce oni externisté nám předávají vážně užitečné informace, celkem i zábavnou formou. Měli jsme přednášky například od Marka Keana, Turkiny Faso, Frederiky Helwig. Povyprávěli nám svoji story, jak se stali "úspěšní", kde hledají inspiraci a celkově jak funguje jejich kreativní proces. AJ nám zase dal talk na praktické informace o focení, financování a produkci. V diskusi potom jsme se mohli ptát na cokoli. Co je mým momentálním cílem pro rok 2019 je začít publikovat do magazínů. Takže jsem se ptala, jak začali publikovat oni a za jak douho začali získávat placené zakázky a jak si jako fotografové hledali své první klinety respektive zastupující agentury. Je dobré si uvědomit, že ne vše vám padne do klína a dost často si musíte klienty najít spíš vy, než oni vás.
Co se týče nějakého profesního růstu, tak se asi můžu pochlubit jen tím, že mě kontaktovali z Next Models s nabídkou focení testů jejich modelů. Beru to jako úspěch proto, že Next Model Managment jsou jedna z nejlepších modelingových agentur na světe a jejich modelové jsou většinou úspěšní a jejich fotky vidí hodně vlivných lidí a fakt, že mě agentura kontaktovala sama s tim že prý "love my work", potěší. A vlastně je taky super to, že jsem konečně začala fotit kluky, neboť mě kontaktovali z pánské divize. Začala jsem také fotit na střední formát a experimentovat s focením ve studiu. Dále se snažím colaborovat s lidma z UAL, spolupracuji se stylisty a celkově rozšiřuji svou síť kontaktů. Začínají mě oslovovat další "fellow" studenti, s tím, že se jim líbí, jak fotím (že bych konečně už začala mít nějaký autorský styl, hm?) a jestli bych jim nafotila tenhle editorál a natočila tohle video, což je hrozně milý. A i když je to neplacená spolupráce, nabídky většinou přijímám, protože je to celé o networkingu, nabývání sebejistoty a rozšiřování si portfolia a zkoušení nových věcí. Mometnálně jsem tedy fotila pár fotek do nově vznikajícího magazínu jedné slečny z MA Fashion Journalism a v lednu budu natáčet video pro jednu holčinu, co studuje ilustraci. Tak uvidíme, jak to dopadne.
Práci jsem musela snížit na poloviční úvazek, takže momentálně pracuji 20-30 hodin týdně. Překvapivě, škola je víc náročnější, než jsem čekala. Nicméně, už jsem si na všechny zvykla a mám to tam celkem ráda a s většinou kolegů jsem kamarádka. S někým se cítím spíš jen jako kolegyně. Ale většinou je to sranda. Je taky celkem fajn mít prostor vypnout a dělat něco rukama, když je školy a sezení v knihovně hodně. Prostě si 9 hodin kreslíte do kafe, nebo děláte avo tousty, máčíte si ruce v horký vodě ve snaze umýt nádobí, nebo svůj denní workout odbudete běháním po kavárně. Nesmím také zapomenout na to, že v práci stále procvičuji angličtinu skrze small talky, asi mnohem víc než ve škole, kde spíš hltám informace, takže to je fajn. A hlavně, mám peníze na nájem, jídlo, zábavu, na pivo, na filmy a snad taky něco našetřím na léto a cestování, ej.
No, to je zatím všechno. Vím, že teď v lednu toho bude hodně, takže se asi ozvu až na začátku února, s výsledkem mého projektu a nějakém souhrnu o mém prvním půl roku na UALu.
Tak se budu těšit!
Práci jsem musela snížit na poloviční úvazek, takže momentálně pracuji 20-30 hodin týdně. Překvapivě, škola je víc náročnější, než jsem čekala. Nicméně, už jsem si na všechny zvykla a mám to tam celkem ráda a s většinou kolegů jsem kamarádka. S někým se cítím spíš jen jako kolegyně. Ale většinou je to sranda. Je taky celkem fajn mít prostor vypnout a dělat něco rukama, když je školy a sezení v knihovně hodně. Prostě si 9 hodin kreslíte do kafe, nebo děláte avo tousty, máčíte si ruce v horký vodě ve snaze umýt nádobí, nebo svůj denní workout odbudete běháním po kavárně. Nesmím také zapomenout na to, že v práci stále procvičuji angličtinu skrze small talky, asi mnohem víc než ve škole, kde spíš hltám informace, takže to je fajn. A hlavně, mám peníze na nájem, jídlo, zábavu, na pivo, na filmy a snad taky něco našetřím na léto a cestování, ej.
No, to je zatím všechno. Vím, že teď v lednu toho bude hodně, takže se asi ozvu až na začátku února, s výsledkem mého projektu a nějakém souhrnu o mém prvním půl roku na UALu.
Tak se budu těšit!