Rozhovor s modelkou: Adéla Bartáková

3:04

V den konání rozhovoru pro můj blog Adéla dovršila svých 20 let. Za svých 20 let života toho stačila zažít více, než leckterý její vrstevník. Pokud se tedy chcete dozvědět více o jedné z dalších modelek, které se vám sice neukáží na molech českých "módních"  přehlídek v bikinách a ve spodním prádle, ale spíše ji zahlédnete v některém ze zahraničních fashion magazínů, určitě čtěte dál!


Ahoj Adél, jak ses dostala k modelingu?
Být modelkou můj sen určitě nebyl, od malička jsem chtěla být lékařkou, nebo ještě lépe veterinářkou. K modelingu jsem se tedy dostala náhodou, když mě v HM na Václaváku oslovil majitel mé budoucí modelingové agentury Supermóda. Povídal mi, že jsem podobná Lily Cole, té úspěšné britské modelce, že bych se na modeling hodila a mohla bych cestovat a zda-li mu dám telefonní číslo a zda-li si mě může vyfotit. Tehdy jsem byla v deváté třídě, spíše jsem se bála, připadalo mi to dosti podivné a možná jsem se i trochu bála, aby mě pán nenaložil do auta a odvezl do temného světa, avšak nakonec jsem díky mé zvídavosti jsem mu kontakt poskytla. Ještě v ten samý den se mi ozval Petr Švehla, který dříve působil v Elite models a je zakladatelem Supermódy. Následovalo setkání s rodiči, kteří z této nabídky byli nadšenější než já a vlastně i díky podpoře mé rodiny jsem se rozhodla jít na první fototest. O 3 měsíce později už jsem jela na svou první cestu do Tokya.






Jaké země jsi s modelingem navštívila?
Díky mému vzhledu (pozn.: autorky: kulatý "cute" obličej, bez vystouplých lícních kostí; drobná postava, nižší výška) jsem dostávala nejvíce nabídek z Asie. 3x jsem navštívila Toyko, 2x Thai-wan (agentura Dolls), v Singapuru, který mi asi imponoval nejvíce, je opravdu nádherný! Dále jsem byla 3x v čínském Shanghai, v Istanbulu a jednou v Miláně, tam jsem ale byla jen na booking (pouze na job pozn. autorky). 





Tolik cest! Jak jsi to zvládala se školou?
Na první cestu jsem odletěla v deváté třídě k květnu, kdy mi uzavřeli známky dříve. Do nové školy jsem nastoupila o měsíc později, kvůli prodlouženému pobytu v Asii, neboť jsem dostala nabídku letět z Tokya ještě na Taiwan. Na mé nové škole se zaměřením na ekonomii a právo se mi moc nelíbilo, neboť výuka byla hodně volná a moc jsem se zde nenaučila. Zanedlouho jsem tedy přestoupila na Střední školu logistických služeb a právní administrativy, kde už jsem byla s výukou spokojená a navíc jsem dostala individuální plán, pro mé časté cesty co zahraničí.Samozřejmě pokud dlouho chybíte ve škole, je důležitý pozitivní přístup učitelů a také mít hodné spolužáky, které vám se vším pomůžou - já mělo to štěstí, že jsem měla kolem sebe skvělé lidi, kteří mi pomohli. Letos jsem úspěšně odmaturovala, s vyznamenáním, avšak musím přiznat, že některé znalosti, hlavně z praktických příprav, mi chyběly. Nadruhou stranu, cestováním jsem získala mnohém více jiných, snad i více cenných zkušeností, které by mi žádná škola neposkytla.

Jaké jsou tvé cesty dále? Chceš se věnovat modelingu dále?
Modelingu bych se ráda věnovala dál. Pokud vše vyjde, mohla bych se tento podzim podívat konečně i do evropské metropole - do Londýna. Avšak studium je pro mě stále velmi důležité. Od původního snu být veterinářkou jsem upustila, když jsem s modelingem začínala, neboť mě focení začalo skutečně bavit. Výběr střední školy byl tedy podřízený modelingu, abych vše zvládala. V budoucnu bych ráda rozjela nějaký svůj business, určitě něco tvůrčího, možná s módou, možná s něčím jiným. Nyní se hlásím na katedru zahradnictví a krajinné architektury. Takovou kreativní práci si také dokážu představit, takže jsem strávila poslední měsíce studováním ačkoli má střední v osnovách biologii vůbec neměla. Můžete mi držet palce!


 Stal se ti nějaký nepříjemný zážitek, ve spojitosti s modelingem?
Jak už jsem řekla, výhodou modelingu je poznávání nových lidí. Našla jsem si spoustu přátel, ale poznala jsem i pár vloženě nepřátelských a nepřejícných lidí. Můj nejhorší zážitek se mi stal hned v prvním týdnu na mém prvním pobytu s modelingem v Tokyu. Dostala jsem svou první práci - vlasovou kampaň. A rán jsem se probudila s ustříhlým pramenem vlasů tak, že mi u hlavy zbyly jen štětinky krátkých vlasů! Nechápala jsem co se děje. Přijela jsem na job celá ubrečená, celý den mě fotografové, make-up artisti a další spolupracovníci museli uklidňovat. Naštěstí si bez očividně chybějícího pramenu vlasů poradili, dali mi příčesek... otázkou ale zůstalo, kam se v noci poděl můj pramen vlasů?! Za pár dní už bylo jasno - moje ruská spolubydlící prý měla původně tento job dostal, takže jsem jí ho asi jakýmsi záhadným způsobem "přebrala", o čemž jsem neměla ani tušení, ani jsem výběr klientů nemohla nijak ovlivnit. Ruska se ke mně chovala nepřátelsky už od začátku pobytu a když ona ten job nedostala, rozhodla se mi alespoň znepříjemnit život. Nakonec se přiznala, že mi pramen v noci ustřihla. Agentura jí strhla nějaké peníze, avšak že by se mi Ruska omluvila, nebo že by mi během pár dní dorostl nový pramen vlasů, to opravdu ne...
Dalším nepříjemným zážitkem pro mě bylo jedno focení v Číně. Kvůli levnějším ateliérům jsme se štábem přelétali letadlem do Guan Jou. Po třech dnech focení, jsme byli rádi, že se všechno skvěle zvládlo i přes nepřízeň počasí, nás klient pozval na večeři. Po večeři jsem si potřebovala odskočit, řekla jsem tedy klientům, že věci už jsem si dala do auta, jen si ještě rychle odskočím na toaletu a hned můžeme vyrazit na letiště. Vyšla jsem ze záchodu, koukám na místo, ke ještě před malou chvílí stálo auto a můj tým...a najednou nikde nikdo! Začalo mi bušit srdce a hlavou se mi promítaly ty nejhorší možné scénáře. Šla jsem se zeptat do nějakého čínského (=špinavého, plné švábů) bistra, zda-li nevědí, kde je auto a štáb. Ti samozřejmě nerozuměli anglicky a tak jsem pantomimou hrála scénku "kde je můj tým a dodávka". Po chvíli mi bylo řečeno, že ti přece již odjeli! Jediné co jsem u sebe měla byl telefon, avšak bez čísla na klienta, či kohokoli ze štábu. Jediné co mi zbylo bylo čekat ve špinavém bistru, brečet a nadávat, jak je možné, že tu nechali modelku a vymýšlet plán, jak se dostat domů. Nakonec se vrátili, po hodině a půl - vlastně až po tom, co dojeli na letiště, chtěli se odbavovat a zjistili, že nemají modelku! Moc se omlouvali a dali mi nějaké peníze navíc, jako kompenzaci, avšak žádné peníze by nevynahradili to, jak moc jsem se tehdy bála. Po zbytek cestu na apartmán jsem se od nich raději  nevzdálila ani na metr daleko.

Kde se ti nejvíce líbilo, co se týče modelingu, kultury apd.?
Tokyo! To jsem si zamilovala, už od mé první cesty. Lidé jsou úplně jiní než v zbytku Asie - jsou velmi milí, k modelkám, se chovají jako k lidem a vždy dbají na vaše potřeby. Japonci o sebe velmi pečují, nikdy tam nepotkáte někoho neupraveného, narozdíl třeba od Číny, kde se lidé o sebe nestarají, chodí polooblečení, k čemuž se ještě přidává oblíbený zvyk Číňanů - plivání a srkání na veřejnosti, který nám Evropanům přijde poněkud nechutný. Jídlo mi také nejvíce chutná v Japonsku - miluji sushi! Z čeho jsem byla příjemně zaskočená,  bylo oblékání pejsků do nejrůznějších oblečků. To bylo opravdu roztomilé, i když uznávám, že nevím jak se to líbilo samotným pejskům.




A pokud srovnáš nejvíce výdělečnou destinaci?
Tak to zase byla určitě Čína. Číňané jsou opravdoví dříči, mají ve zvyku pracovat 10-14 hodin denně. Když jsem byla v Číně na své cestě poprvé, ve dvou měsících jsem měla 53 prací, takže jsem měla asi jen 7 dní volna. Po návratu domů jsem se ještě na týden zavřela do svého pokoje a odpočívala, a až poté teprve nastoupila znovu do školy. Avšak i přes velké množství práce jsem se stihla zajet  podívat na nejznámější památky a večer jsem ještě šla za nějakou zábavou, ať už do restaurace nebo na párty, kde jsem se mohla alespoň trochu uvolnit a strávit čas se svými přáteli. Nadruhou stranu, v z Číny jsem si dovezla nejvíce peněz - z takto nabitého pobytu to bylo okolo 300 tisíc Kč.. V jiných zemích to tolik určitě není a také mnohem více utratíte za jídlo, ubytování apd. Nyní bych už ale znovu do Číny nejela. Pro mě byly peníze asi jedinou výhodou pobytu v Číně, bohužel. Vydělané peníze z modelingu z větší části šetřím, nebo je investuji do své rodiny a přítele.

A jak to bylo s utvářením nových kontaktů? Potkala jsi na svých cestách i nějaké Češky, nebo jaké národnosti si převážně potkávala?
Myslím, že spousta modelek, které cestovali do Asie mi potvrdí, že v Asii je 80%  modelek z Ruska. Překvapením je, že po první zkušenosti s Ruskou "střihačkou" vlasů, jsem nadále potkávala jen velmi milé slečny z této země a našla jsem si i 2 nejlepší kamarádky z Ruska, Mášu a Angeliku. Díky modelingu jsem se také začala učit Rusky, neboť mé ruské spolubydlící v angličtině nekomunikovaly, a tak pokud jsem nechtěla být sama, musela jsem se přizpůsobit.

Kampaň s další českou modelkou - Sabinou Pleštilovou

Vím, že asijský modeling je od toho evropského hodně rozdílný.
To určitě je. V Asii kromě Šanghaje nenarazíte na high-fashion. Všechno je spíše stylizováno do jakéhosi "cute and strange" art. V Asii je také velmi specifický posing a v booku vám rozhodně nesmí chybět usměvavé panenkosvké fotky.  Také platí, že čím jste mladší, tím více máte práce.


Působíš na českém trhu?
Český trh není na takové úrovni, jako v jiných módních metropolí, i když se to postupně lepší. Chodím na spoustu castingů, ale pravdou je, že čeští klienti si stále spíše vybírají komerční typy alá Táňa Kuchařová. Avšak spolupracuji se studenty UMPRUM, kterým dělám jakousi komorní modelku a často na mě šijí své modely a já pro ně poté fotím klauzury či další práce a chodím pro ně přehlídky. Mám mnoho kamarádů mezi budoucími návrháři a musím říct, že mnozí z nich jsou opravdu velmi nadaní a český módní trh skutečně budoucnost má.

Adéla na přehlídce pro UMPRUM

Zajímáš se o módu? Kupuješ si originální designové kousky?
Jo, móda mě baví. To právě patří i k jednomu z mých snů - mít svůj designový obchůdek s oblečením a pomáhat začínajícím českým návrhářům. Když na mě návrháři něco zkouší a líbí se mi to, občas se s nimi domluvím a nějaký ten módní kousek mi se slevičkou prodají.

Co považuješ za svůj největší úspěch?
Pravděpodobně asi 3 covery (titulní strana časopisu pozn. autorky)  v čínském časopisu Beauty Face, neboť ze všech focení vyšly naprosto netypické a krásné fotky. Dále jsem si také hodně užívala všechny focení svatebních magazínů, které jsem fotila ve svých 15, při mých prvním pobytech v Asii. Tady v  Česku se mi hodné líbilo focení pro Marshall Apparel, odkud mám také super fotky a celkově to focení probíhalo v přátelském duchu.


Co děláš ve volném čase, když zrovna nejsi na cestách?
Jsem s přítelem, starám se o pejska s kterým chodíme na cvičák, věnuji se rodině a kamarádům, hodně času trávím také na UMPRUM. Ráda si také zajdu na tenis, na kolečkové brusle nebo zaplavat. Sport je pro mě tak důležitý pro udržování dobré postavy, neboť čím jsem starší, tím si musím dávat více pozor na jídlo a jelikož nedržím žádné diety a denně tak tu jednu milku sním, energii vydávám sportem.

Adéla s její mladší sestřičkou


You Might Also Like

2 komentářů

  1. tohle mě tak neskutečně baví!! byla by z toho skvělá knížka, z těchto rozhovorů. vážně moc super!!

    OdpovědětVymazat
  2. Haha dík, popřemýšlím o tom, ale nevím, zda-li by bylo dost odběratelů!:D možná v angličtině..

    OdpovědětVymazat

Popular Posts

Like us on Facebook

Youtube Channel